mexiko

Vídeň - konec cesty

2007-05-07T16:16:00.000-05:00

Probudili jsme se díky silnému slunci už před osmou. Při snídani jsme hostelu oplatili to, že se musíme odhlásit už v půl desáté a nafutrovali jsme si chleby s marmoškou do zásoby. V cetru jsme měli potíže najít úschovnu zavazadel. Nakonec jsme jednu našli na vlakovém nádraží West (jen 2EUR/24h). Vídeň musí být krásná, ale my jsme jí procházeli téměř v kómatu. Střídavě jsme měli krize, kdy se nám chtělo strašně spát. Po zhruba pětihodinové procházce jsme si poseděli hodinku na autobusové zastávce odkud jezdí Student Agency. Je u místní Bily a hemžilo se to tam bezdomovcema. To je taky jeden rozdíl. V Mexiku jsme téměř neviděli ožralu a už vůbec, že by žebral někdo s lahví v ruce, nebo někdo, kdo by vypadal, že peníze utratí za chlast. Ve Vídni to byl pravý opak. Po krátké cestě do Brna jsme chytili trolejbus k tetě u které jsme si nechali auto - ještě jednou moc děkujem. Cesta domů byla vpohodě. Nechtělo se mi vůbec spát. Možná i proto, že D jednička je nejdelším úsekem souvislých retardérů na světě. Kam se hrabe Mexiko se svými 200m :-) Ještě než jsme dojeli domů, tak nám zavolali z Českých aeroliní, že je můj baťoh už v Praze. Nadšeni jsme si pro něj hned dojeli. Díky bohu a všem, kteří nám pomohli, že vše dobře skončilo.

Cesta domů

2007-05-06T15:26:00.000-05:00

Cesta metrem na letiště opět probehla bey jakýchkoliv problémů. Během půl hodinky jsme byli na letišti. Cestou k přepážce přes celou letištní halu jsme potkali obrovskou dogu. Menším mexikáncům by se mohla hrdě koukat do očí. V odbavovací hale nás čekala obrovská fronta. Ono odbavit přes 400 lidí u dvou přepážek chvíli trvá. Ve frontě jsme potkali toho obrovského psa, tentokrát už v boudě. Trochu jsem přesáhl hmotnostní limit - batoh mi ztěžkl na 23 kg, ale nic jsem doplácet nemusel. Chvíli jsme ještě poseděli v hale a utratili poslední drobné za kafe. Tentokrát jsme letěli trochu novějším typem Boingu 747-400, která měla na každém sedadle dotykovou obrazovku, na které si každý člověk mohl pustit film, zahrát si hru nebo se kouknout kde zrovna letíme. Cestu jsme si vysloveně užili. Tentokrát jsme měli na přestup v Paříži dvě hodiny, takže jsme chvíli neměli co dělat. K našemu překvapení jsme do letadla směr Vídeň nenastupovali chobotem, ale odvezl nás k němu autobus. Dalším překvapením bylo, že jsme neletěli z Air France, ale s Austrií. Letušky nám vysvětlili, že společnosti jsou v jedné alianci a že je to normální. Let byl krátký až na to, že jsme spoustu času strávili v zácpě letadel čekajících na start. Ve Vídni nás čekalo nemilé překvapaní, když se na pásu neobjevil můj batoh. S pocitem, že už ho asi nic neuvidím, jsme vyplnili formulář. Zajímavé bylo, že z docela malého letadla (tak pro 100 lidí) se zavazadla ztratila pěti lidem. Hodně jsme spěchali na hostel, takže na delší čekání nebyl čas. V automatu jsme koupili jízdenku na rychlodráhu CAT do centra (9 Eur). Při přestupu na metro jsme potkali pár ožralů a díky zmatenému značení jsme vlezli na jiné nástupiště. Ani jedno se nám v Mexico City nikdy nestalo. Hostel jsme našli celkem rychle. Byl to obrovský panelák s 60 pokoji. Přihlášení trvalo neskutečně dlouho - snad přes půl hodiny. V Mexiku vše proběhlo maximálně do 10 minut. Recepční si ještě řekl za půjčení ručníků, které mi zůstali v baťohu 2,5EUR :-( Pokoj byl ale hezký se sprchou. Taky na hostelu bydleli úplně jiná sorta lidí než v Mexiku. Tady to vypadalo jak na internátě. Samí pochechtávající se puberťáci. Oproti těm zhulencum z Amiga to byl docela skok. I když tento den díky časovému posunu trval jen 17 hodin tak jsme usnuli téměř okamžitě.

Mexico City

2007-05-05T16:48:00.000-05:00

Dnes vetsina z nas docela dlouho spala (ja mezitim stacil napsat vcerejsi prispevek :-) Po snidani jsme sbalili, bagly nechaly v zamcene mistnosti (v Amigu zdarma) a vyrazili se kouknout na mrakodrap Torre Latinoamericana (180m vysoky). Prekvapilo nas docela vysoke vstupne (50 PST) Nahore je male museum. Zajimave byly snimky porizene pri zemetreseni v roce 1985. Z vylidky bohuzel nebylo videt moc daleko. Sice vcera vecer trochu sprchlo, ale smog uz byl zase docela silny. Potom jsme se jeste prosli po meste a ted cekame na hostelu a kratime si chvili hrou biliardu. Okolo osme vecer vyrazime metrem na letiste, odkud nam to leti v 11 smer Pariz.

Teotihuacán

2007-05-04T19:04:00.000-05:00

Dnes jsme se vydali na asi vubec nejvetsi pyramidy v Mexiku. Rano jsme vyrazili na metro. Jeli jsme asi 12 stanic, 2x jsme prestupovali. Metro mi pripada o hodne lepsi nez je jeho povest. Je celkem ciste a zatim se mi zda i bezpecne. Na kazde stanici jsem si vsiml policisty. Unikatni je tim, ze jezdi po sirokych kolejich po pneumatikach. Ma to sve vyhody je tiche a nedrnca. Oproti Cecham jsou tu samozrejme navic prodejci se vsim moznym, kteri prochazeji vlak a porvavaji (obcas maji pustenou reprobednu na zadech a prodavaji CD za 10PST). Autobus k pyramidam jezdi z terminalu Norte - velikosti se podoba spise nasemu letisti. Od terminalu je to 50km. Vetsinu trasy jsme jeli mestem, rozlezlym i po okolnich svazich. Pyramidy byly opravdu obrovske. Uz jsme se pripravovali na tezky vystup na vrchol pyramidy Slunce, ale nakonec to nebylo tak zle v porovnani s Cobou. Schodiste bylo pomerne siroke a schody pravidelne, takze jsme na vrchol vystoupili necekane lehce. Vyhled me osobne neprisel tak impozantni jako v Cobe - tam pod nami byla dzungle, tady byl zas krasny vyhled na druhou pyramidu - pyramidu Mesice. Skoda jen ze neni pristupny tunel do stredu pyramidy. Jeste jsme navstivili museum v arealu, ve kterem byly nejake ty sosky a model arealu za jeho plne slavy. Od modelu jsme si slibovali trochu vice. Pyramidy byly pry puvodne krasne barevne. Cestou zpatky jsme jeli klasickym americkym autoubusem. Vypapadalo to na soukromeho dopravce, manzelka vybirala jizdne a mala dcerka mu celou dobu sedelal za zady.

Mexico City 2

2007-05-03T16:29:00.000-05:00

Dnes jsme si znovu prosli Mexico City. Navsivili jsme vladni palac - sidlo prezidenta. Velmi prijemne bylo, ze se tam neplati vstupne. Odpoledne jsme zajeli koupit neco k snedku do supermarketu. Cestou od trolejbusu jsme meli pocit, ze jsme kazdy vykouril pul krabicky cigeret. Posledne smog nebyl ani citit, ale tentokrat to stalo za to.

Isla Mujares 4

2007-05-02T23:43:00.000-05:00

Dopolodne jsme opet sbalili par svych svestek (batohy nam pekne nabobtnaly darkama muslema a jinymy potrebnymi vecmi). V hostelu nam nechali batohy v uschove bez poplatku a my v 11 jsme vyrazili na snorchlovani. Jeli jsme jen my jeden starsi anglicko-iransky par. Lodka nas zavezla k malemu utesu kousek od pristavu. Dali nam ploutve snorchl s maskou, plovaci vestu nejspis proto aby jsme se nepotopili a neloupali jim koral. Kdyz jsme se rozkoukali, tak to opravdu vypadalo jako v obrovskem akvarku. Skoda ze mi nevysly podvodni fotky. Lucce se behem snorchlovani udelalo trochu spatne, nejspis z slane vody a tesne uvazane vesty. Na druhem miste, kde jsme se potapeli uz zustala Lucka s Janou na lodi. Ja jsem do vody primo musel, protoze se mi z houpani lodi udelalo strasne spatne. Ryby byly tentokrat jeste vetsi, ale na vode se houpalo snad 50 lidi se snorchlama. Snorchlovani stalo urcite za to ( 220 PST/os). Skoda ze jsem do toho nesel uz v Tulumu, tam by bylo bylo jeste mene lidi. Nakonec jsme jeste dostali k obedu grilovanou rybu (v cene snorchlovani).
Ja s Luckou jsme se jeste naposledy sli vykoupat na plaz. Po treti jsme jiz upalovali na trajekt smer Cancun. Po vystoupeni se nam udala dobra prihoda pri shaneni taxiku. Porad se nam vnucoval chlapik s vyzazi mafiana, ze za 200 od nej je to urcite nejlevnejsi. Nakonec jsme si chytli projizdejici taxik za 150, ale mafian na chudaka co jsme si ho chytli zacal rvat, co si to dovoluje. Nakonec se dohodli, ze nas mafian odveze taky za 150, na coz jsme rekli ze s nim rozhodne nejedem a sli jsme pesky. Po 50metrech nam zatavil ten taxik, ktery nas nemohl vzit pred mafianem. Zavala na nas z toho vune domova. Alespon ze tady se vi cena dopredu.
Na letisti jsme docela dlouho cekali - byli jsme tam brzo. Kontrola nebyla ani moc prisna. Pronesli jsme do letadla opalovaky a ja i celej kokos ;-) Let byl luxusnejsi, nez jsme cekali. Dokonce jsme dostali neco na zub a k piti. Let trval 2 hodiny zahledli jsme ropne plosiny v Mexickem zalivu a ke konci jsme meli krasny vyhled na nocni Mexico City. Je doopravdy obrovske, leteli jsme pres nej snad vice nez 20 minut. Zezacatku jsme ho videli mezi mraky. Mraky byly bourkove, takze vyhled jeste vylepsovali blesky. Jen pri puruletu mraky to trochu vic houpalo, ale dalo se to vydrzet.
Po pristani jsme se stastne shledali se zavazadly a po zavolani pro nas prijel clovek z Amiga. Bohuzel to byl o dost nudnejsi ridic, takze na cervenou projel jen jednou.
V Amigu jsme dostali i stejny pokoj jako pred 14 dny. Trochu tu mezi tim vymalovali a neco i opravili, ale porad je to tu pekne doupe. U baru ted duni hudba a soutezi radsi ani nechci vedet v cem.

Isla Mujares 3

2007-05-01T08:04:00.000-05:00

Dnesek jsme proodpocivali. Krome toho ze jsme si zahrali plazovy volejbal a vecer jsme sel s Luckou podel pobrezi hledat musle jsme nic zvlastniho nedelali. Jen pospavali a lenosili. Zitra nam lenoseni konci. Dopoledne bude snorchlovani a vecer odlet z Cancunu do Mexico City.

Cancun

2007-04-30T21:35:00.000-05:00

Dnes jsme se vypravili na druhy breh do Cancunu - do americkeho mesta v Mexiku. Z letiste se do nej vali mraky americanu, kteri jedou rovnou na hotel, kde se cpou popijeji a valeji se u bazenu a na plazi. Po vystoupeni z trajektu jsme se mistnimi autobusy nechali zavezt doprostred rady hotelu u plazi. Plaze jsou tu bud pro mistni - vetsinou je tam dost neporadek, nebo zabrane hotelovymi lehatky. Nakonec jsme dosli na jednu takovou hotelovou plaz, lehli si do stinu hotelove zdi a cekali, az nas prijde vyhodit hotelova ochranka. Nakonec, i kdyz nas videli, tak nas nechali lezet. Ja s Luckou jsme pak sli po pobrezi az k majaku a omylem jsme zasli do oprvdu luxusniho hoteloveho komplexu. Po chvilce rozmysleni nad tim, jestli vyuzijeme jejich plaze s plovoucim bazenem se sladkou vodou a dalsimi atrakcemi, jsme se dali radsi na ustup. Cancun ma hezci plaze nez Isla Mujeres, ale jsou zcela zaplacany obrimi hotely. Zitra zkusime snorchlovani z lodky u ostrova.

Isla Mujeres 2

2007-04-29T08:37:00.000-05:00

Dnes jsme se rozhodli kouknout se na ty horsi plaze na ostrove. Traba budou lepsi nez to detske brouzdaliste. Jeli jsme mistnim autobudem zhruba doprostred ostrova (je dlouhy jen asi 7km). Potom jsme sli po plazich, ktere byly cele zarostle rasami a pro koupani uplne nepouzitelne. Na druhe strane ostrova odklonene od pevniny zase nejsou plaze jen skaly, ktere se tahnou tak 30m do more. Nikdo se tu nekoupe a tam, kde by se i pres skaly dalo do vody dostat je koupani zakazano. Nakonec jsme se sli vecer vykoupat na plaz kde jsme byli vcera. Na dalsi dny mame v planu kouknout se naproti do Cancunu jake tam maji plaze a koupit si vylet se snorchlovanim.

Isla Mujeres

2007-04-28T08:40:00.000-05:00

Rano jsme vyrazili na cestu z Tulumu na Isla Mujeres, kde uz snad najdeme ten vzsneni Karibsky raj s morem plnym akvarijnich rybicek a krasnych muslicek. Jeli jsme autobusem 2. tridy (60PST). V Cancunu jsme byli za 2 a pul hodinky. Tam jsme chytili taxika, ktery nas svezl do pristavu. Odtud lodi asi 20 minut na Isla Mujeres. Je videt, ze je to oblast hojne navstevovana americanama. Zatim byli turiste okolo nas vetsinou podobni batuzkari jako my. Od Tulumu se to meni a pribyva Ameriacnu, co bydli na hotelich. Ubytovali jsme se v hostelu PocNa (110/os) Je to krasny velky hostel. Cisty s restauraci, vlastni plazickou. V cene byl i drink pro kazdeho na uvitanou. Odpoledne jsme si prosli mesto a vydali se na tu nejhezci plaz, co nam doporucil clovek v Tulumu. Na pohled je opravdu krasna. I kdyz americane ji trochu hyzdi. Bohuzel na plavani je celkem nepouzitelna. Clovek musi jit asi tak 500m aby se dostal do hloubky. JInak se to da prirovnat k detskemu brouzdalisti s krasne teplou pruzracnou vodou, ale bez jakehokoliv zivota. Vecer jsme se poradne najedli v kubanske restauraci, kde si ale zkazili reputaci tim, ze nas chteli pri placeni dvakrat okrast.

Coba, Tulum

2007-04-27T08:04:00.000-05:00

Rano jsme akorat stihli autobus z Tulum do Coba (30PST). Meli jsme stesti, protoze jsme si dopredu nezjistovali kdy to jede. Cesta trvala jen asi pul hodinky. Vystoupili jsme ve vesnicce Coba, odkud je to par minut k ruinam. JE to docela rozlehly areal s pyramidami dost daleko od sebe cely v dzungli. Jeste ze se tam da pujcit kolo (30PST). Nejzajimavejsi byla asi vysoka pyramida na kterou se dalo vylezt. Jen lidi bylo mraky a byli to americti turiste, ktere privezly autobusu nejspise z Cancunu. Taky jsme tam potkali ceskou rodinu odnekud z Karlovych Varu, ale byli docela arogantni. Ocividne se jim nelibilo, ze vidi nejake jine cechy. Kdyz jsme vylezli z aralu, tak jsme zjistili, ze uz takove stesti s autobusem mit nebudeme. Dalsi mel jet az za tri hodiny. Nakonec jsme si stopli taxik. Vyslo nas to sice kazdeho na 50PST, ale na to ze to je nejakych 60km to byla docela dobra cena. Vyhodil nas u supermarkrtu, tak jsme koupili nejake pozivatiny a zasli do banky vymenit nejake seky.

V planu jsme meli jeste ruiny pyramid v Tulumu. Ode vsech jsme vedeli, ze se tam da vlezt zadarmo morem, ale nakonec jsme se ocitli pred hlavnim vchodem a vzhledem k tomu ze bylo trictvrte hodiny do zavreni, tak jsme potupne zaplatili vstup (35PST). V arelu je i krasna plaz asi nejhezci co jsme zatim navstivili. Stihli jsme se smocit jen jednou, nez prisel vyhanec s pistalkou, ze je konec navstevni doby. Premistili jsme se na plaz kde jsme byli vcera. Vecerni koupani bylo krasne. Prerusila ho jen kratka prehanka.

Tulum

2007-04-26T20:25:00.000-05:00

Vyspali jsme se docela dobre, i kdyz klimatizace moc nestihala a zvladla jen 24 misto nami pozadovanych 16 stupnu. Na plaz jsme nakonec jeli taxikem. Pro ctyri lidi to bude asi levnejsi. Kdyz se rozdeli 30PST mezi 4 lidi, tak je to na urovni autobusu. Karibik nas privital krasnym pocasim. Tesne pred plazi zacinalo prset, honily se temne mraky. Po chvili ale mraky zmizely a zacalo palit slunce. Na plazi je jemnoucky bily pisek, ve vode je videt na dno i kdyz uz je clovek v hloubce. Skoda jen, ze nejsou videt zadni zivocichove. Je ale pravda ze jsme se placli hned na prvni misto na plazi a neprozkoumali okoli. Cely den jsme stravili polehavanim a koupanim, jen s malou prestavkou na drink. Odpoledne jsme byli z toho slunicka docela unaveni a nekteri z nas i trochu spaleni. Byli jsme vdecni za cistou koupelnu a postel na hotelu. Ja jsem zase zkusil mistni stravu. Tentokrat bez Luccinyho dozoru, tak doufam, ze to preziju. Zitra planujeme navstevu pyramid, ktere jsou hned u plaze. Doufejme, ze zvladneme prelezt po pobrezi bez placeni :-)

Chitzen Itza

2007-04-25T22:27:00.000-05:00

Po probuzeni si Lucka a Michalem stezovali, ze se moc nevyspali. Ja s Luckou jsme dostali pokoj nahore bez oken jen s dirou pro vetrak. Jana s Michalem zase dole kde celou noc poslouchali chozeni lidi po sterkovych cestickach a napousteni vody do nadrze. Musi se ale nechat, ze hostel byl docela cisty a recepcni pratelsky. Nicmene jsme si zabalili, odhlasili se a veci si zamkli do skrinek (20PST/skrinku). Diky tomu ze jsme si privstali, jsme chytili autobus 2. tridy do Chitzen Itza uz v 8:45 (20PST). Lucka poprve pri vstupu pouzila ISIC kartu mela to za polovic - my nestudenti za 95PST. Areal byl dopoledne krasny celkem bez turistu. Na pyramidy se bohuzel uz neda lezt, ale i tak jsou krasne. Cestou jsme potkali par leguanu a nechali se zlakat nakupem nekolika suvenyru - bez problemu se da usmlouvat na 1/3 ceny. Po poledni jiz zacaly davy turistu houstnout a slunce neprijemne palit, tak jsme se vydali zpet. Ja jsem chtel konecne zkusit nejakou jidelnu do ktere chodi obycejni lide. Nakonec jsme s Luckou vybrali jednu, kde vypadalo, ze obedva hodne lidi. Najedli jsme se za docela malo penez (40PST/2os). Jidlo bylo dobre zvlast grilovane banany. Zatim se jeste zadne strevni problemy neobjevily a doufam, ze tak to i zustane. V pul seste jsme jiz sedeli v autobusu do Tulumu (1. trida za 60PST). Po 2 hodinkach cesty jsme vystoupili. Tulum mel byt nase utociste na dost dlouhou dobu. Ale nevypada jako ten raj u Karibiku. Je to male mestecko plne turistu asi 3km od plaze. Zamirili jsme do vyhlidnuteho hostelu asi 100m od autobusoveho nadrazi. Je docela rusny. Idealni pro lidi, kteri na cestach hledaji spolecnost - zrovna se konalo barbecue. Pokoj byl ale dost osklivy a spinavy. Rozhodli jsme se, ze se porozhledneme po okoli po necem jinem. Nakonec jsme nasli hotel za 100/os s klimatizaci. Bohuzel nenabizi sluzby jako hostel (snidane, kuchne, lednice, internet a odvoz na plaz zdarma). Pri druhem pohledu na odpornou mistnost v hostelu a pri zjisteni, ze nam na pokoj daji jeste jednoho spolubydliciho, bylo rozhodnuto. Premistili jsme se do hotelu. V hostelu na nas ale byli prijemni a ani po nas nechteli nic zaplatit. Pritom jsme jim par hodin blokovali pokoj. Pri odhlasovani se k nam prihlasil Cech (nasivky ceskych vlajecek na baglech se nakonec vyplatily). Potvrdil nam, ze mesto je osklive, ale plaz je pry nadherna. Byl uz druhy kdo nam vychvaloval Isla Mujares. Nejspis tam za par dni vyrazime. Zitra rozhodne jedeme konecne poprve smocit tela do Karibiku.

Merida

2007-04-24T16:27:00.000-05:00

Dnes jsme se rozhodli, ze si dame odpocinkovy den. Rano jsme nikam nespechali, dobre se nasnidali a sli se kouknout do mesta. Ja s Luckou jsme narazili na krasnou internetovou kavarnu s klimatizaci, tak jsme se tam hodinku zdrzeli. Pak jsme se dukladne prosli, kdyz jsme hledali postu - jeden clovek nas poslal na jednu stranu a druhy pak zase nazpatek. Jana s Michalem zase skocili koupit jizdenky do Vallaodolidu. Na autobusove nadrazi jsme dorazili jen 20 minut pred odjezdem, kdyz Michal zjistil, ze nechal v hostelu bryle. Nevim jak to mohl stihnout, ale za tech 20 minut zvladnul cestu taxikem tam i zpatky. Kazdopadne jsme se podle planu dostali okolo devate do hostelu ve Vallaolidu (110PST/os).

Progreso

2007-04-23T11:23:00.000-05:00

Po ceste nocnim autobusem z Palenque jsme se dostali do Meridy. Ubytovali jsme se v hostelu Nomad. Vypada krasne cisty, tichy, levny. Vecer ziva hudba v podani mexickeho kytaristy. Po ubytovani a sprse, na kterou jsme se po predchozim dni opravdu tesili, jsme se vydali na plaz. Pan na recepci nam ochotne poradil, kde chytneme autobus. K pobrezi mexickeho zalivu to bylo asi 35km. Po pulhodince cesty (12PST) jsme vylezli v Progresu - pobreznim mestecku s nejdelsim molem v Mexiku (4km). Na molo neni pristup pro lidi, jen tam jezdi jeden nakladak za druhym. Nasli jsme si lezeni pod opustenyma pristreskama. More je melke - i kdyz je clovek 50m od brehu tak je mu tak do pasu. Ze zacatku nebyly ani moc velike vlny, ale pak zacal foukat hodne silny vitr, takze byl pekny chladek. Odpoledne ale vitr zesilil tak, ze uz letajici pisek nebyl prijemny, ale stejne jsme uz chteli jet. Vecer jsme zasli do Wall Martu nakoupit nejake suroviny na veceri a zitrek. Povecereli jsme s prijemnou zivou hudbou.

Agua Azul, Misol Ha, Palenque

2007-04-22T12:12:00.000-05:00

Rano jsme vstali doopravdy brzy (uz pred sestou). Snadni jsme v hostelu bohuzel nedostali - zacinaji jipodavat az v 8 a nedali si rict. Dost dlouho jsme cekali pred cestovkou na mikrobus. Nakonec prijela a dokonce se do ni vesli i nase velky krosny. Chceme totiz zkoncit vylet v Palenque a usetrit tak cas a penize za presun. Do Agua Azul jsme jeli 4 hodiny po horskych klikaticich se silnicich s retardery na tech nejnesmyslnejsich mistech. Poprve jsem zazil usek silnice tak 200m jen z retarderu. Jeden za druhym. V kazde vesnicce bylo mezi dvema tak 50m bez poskakovani. Na snidani jsme zastavili v hospode. Nakonec jsme v 11 dorazili na Agua Azul. Byla zrovna nedele, takze vodopady krome nas obdivovalo i dost mistnich. Nakonec jsme se nad vodopady i vykoupali, coz bylo hodne prijemne.
Po dalsi hodince cesty mikrobusem jsme dorazili k dalsimu vodopadu Misol Ha. Je o dost vyssi nez Agua Azul, ale proteka jim mene vody a nesmi se pod nim koupat. Zato se da jit cestou ve skale za vodopad. Stacilo na nej pulhodinova prohlidka.
Po dalsi asi hodinove ceste jsme dojeli do Palenque. V dzungli je tu ukryt areal s nekolika pyramidami. Vedro bylo doopravdy priserne a vystupy na vrcholky pyramid hodne unavujici. Nakonec jsme stihli i posvacit - na vrsu jedne pyramidy za prihlizeni turistu. Uz se z toho stava zvyk.

Mikrobus nas vyhodil v meste Palenque pred autobusovym nadrazim 1. tridy. Zavazadla jsme si dali do uschovny a sli koupit listky do Campeche. Bohuzel jsme zapomneli ze v nedeli se bude asi z vikendu vracet mraky lidi a tak byl spoj, kterym jsme chteli jet obsazen. Nechteli jsme jet jinym a octnout se v Campeche ve 2 hodiny rano. Tak jsme se nakonec rozhodli ze pojedeme az do Meridy. Jeste jsme si stihli projit mesto Palenque, poveceret v krasne restauraci a v 22:00 jsme jiz jeli smer Merida. V noci nas zastavili vojaci. Museli jsme si vystoupit se batuzkama. Prohledali nam vsechny zavazadla. Prece jenom Chiapas je Chiapas :-)

Kanon del Sumidero

2007-04-21T11:48:00.000-05:00

Po snidani jsme dobehli mikrobus, kterym jsme jeli na vylet do kanonu del Sumidero (150PST/os). Po hodince a pul jizdy celou dobu z kopce jsme vysedli v jinem podnebnim pasmu. Oproti horskemu San Cristobalu bylo dusno a vedro. To nam ale prestalo vadit, kdyz jsme nasedli na clun, kterym jsme jeli na projizdku. Byl opravdu hodne rychly, takze nas okolni vzduch krasne chladil. Pri projizdce nam vzdy zastavili, aby jsme se koukli na neco zajimaveho. Videli jsme par krokodylu, opicky, kormorany, netopyry a opicky. Z vykladu ve spanelstine jsme sice moc nemeli, ale vylet byl krasny. Obed jsme si dali z vlastnich zasob v mestecku Chiapa. Po prijezdu zacalo opet prset. Tentokrat jsme s Luckou stali v podloubi a koukali, jak se z ulic stavali ricky. Horakovi nejak dobehli na hostel. Dest trval tak pul hodinky. Potom jsme si prosli mesto. Veceri jsme si udelali v hostelove kuchyni - asi nejlepsi kuchyne co jsme videli. Hostel byl taky pekny, ale majitele docela odmereni. Penize u nich byly hodne na prvnim miste.

San Cristobal

2007-04-20T18:45:00.000-05:00

Od autobusu jsme se dovezli taxikem k hostelu, ma ktery nam dala tip Anicka (ceska z plaze). Bohuzel meli volny jen pokoj, ktery se nam moc nelibil, tak jsme zamirili pres pul mesta s bagly do hostelu LE GITE DEL SOL , ktery nam vnucoval nekdo u autobusaku. Nakonec se nam docela libil. Je cisty, vsude hodne svetla a jen 90PST/os se snidani. Po snidani, kterou jsme si pro dnesek museli jeste zaplatit se vsichni az na me vydali hledat vyhodne nabidky na vylety. Pri hledani zacali holky hodne pokoukavat do kramku. Nakonec nasli oba vylety levneji, nez nabizel hostel. Takze zitra se pojedeme kouknout do kanonu na krokodyly a pozitri na vodopady Agua Azul. Potom jsme se vydali na obed. Pri obede se spustil vydatny slejvak, tak jsme v restauraci zustali docela dlouho. Cestou z obeda holky zacali prolezat kramky jeste intenzivneji. Tak jsme s Michalem smenily nejaky seky aby mely z ceho delat radost. Michal s tim mel docela problem, protoze jeho podpis na pasu byl jiny nez na seku. V druhe bance s tim problem nemeli. Ja jsem uz nemel energii na chozeni po kramech, tak jsem si sel lehnout. Michal obetoval sve dusevni zdravi, za coz mu timto dekuji. Prece jenom jsem v autobuse skoro nespal. Vecer docela prselo, tak doufame, ze to nebude na dlouho.

Puerto Escondino 2

2007-04-19T10:46:00.000-05:00

Ceklali jsme, ze noc v tropickem vedru bude utrpenim, ale nakonec jsme se vyspali docela hezky. Jen nas vyrusili ozrali Americane. Rano jsme zjistili, ze si nejspis pomohli i nasima pivama, postupne se nam zacalo ze spolecne lednice ztracet vic a vic veci. Po ranu, tentokrat bez snidane, coz nam docela chybelo, jsme zasli na druhou plaz, kterou nam doporucila ceska hospodska. Plaz byla o moc hezci nez vcerejsi. Byly i vetsi vlny. Zniceho nic se k nam prihlasila ceska holka, ktera nas slysela mluvit mezi sebou. Cestuje uz dlouho, v Mexiku je uz par mesicu. Je docela odvazna, protoze cestuje sama, jen obcas se k nekomu pripoji. Chvili jsme si povidali na plazi, dala nam nejake tipy a my jsme vyrazili na obed k nasi mistni moravske hospodske. Konecne jsme meli mexickou restauraci s ceskou obsluhou. Je k nezaplaceni, kdyz vam nekdo vysvetli, co si objednavas. Jidlo bylo vyborne, zvlast cerstva ryba. Pani si s nama pri jidle povidala a my jsme litovali, ze jsme nesli hned k ni. Dala by nam tip na lepsi ubytovani, nez nas hostel Shalom, ktery byl zatim nejhorsi co jsme navstivili. Uroven mu zachranoval jen uzasny bazen, do ktereho jsme se sli jeste po obede na chvili smocit. Lucku potom kousla do prstu takova oskliva cerna potvota neco jako vetsi cmelak. Dost ji to bolelo, ale pomohla nam nase lekarnicka a otok ji po par hodinach splasknul. V pul sedmy jsme uz sedeli v autobusu do San Cristobalu. Byl stejne luxusni jako ten posledne, ale nejak jsme se nevyspali. Cesta trvala opet 12 hodin.

Puerto Escondino

2007-04-18T20:14:00.000-05:00

Tak jsme v Puertu Escondinu. Cesty jsme se docela bali, ale nakonec to byla pohoda. Sice se jelo serpentinama po okreskach, ale autobus byl zatim nejluxusnejsi cim jsme cestovali. Jel docela plynule, takze se dobre spalo. Jeste ze jsme si vzali s sebou do autobusu spacaky. Chladili tak dukladne ze by jsme bez nich skoncili jak nanuci. V Puertu Escondinu jsme vystoupili v 8:00. Chvili jsme chodili po meste obtezkani krosnami, a nakonec jsme nasli vyhlidnuty hostel Shalom. Rozhodne neni tak hezky jako Mezcalito, ale je hodne levny (200PST / pokoj pro 2os) a docela prazdny. Turistu je tu vubec docela malo. Po ubytovani jsme vyrazili na plaz. Dosli jsme do zatoky, ktera byla plna rybarskych lodi. Z koupani a z plaze jsme byli docela zklamani, ale alespon nebyly vlny a dost dlouho jsme tam byli v podstate sami. Pred dvanactou nas vyhnalo slunicko. Podnebi je tu pro nas docela nesnesitelne. Vedro nad 30°C by ani nevadilo, ale je strasne vlhko, takze ani nic neschne.
Rozhodli jsme se jit nakoupit. Cestou jsme narazili na restauraci Moravia. Uz z blogu ostatnich cestovatelu jsme vedeli, ze majiteli je smiseny cesko spanelsky par. Meli jsme stesti. Majitelka zrovna poklizela stoly. Byla to ceska, ktera odesla pred 40 ltey za manzelem. Varovala nas pred tim, aby jsme jedli jidlo prodavane na plazi nebo ovocne dzusy delane na ulici. Dobre ze nam to pripomnela. Je nam zatim dobre a zacali jsme si rikat, ze by jsme si mohli neco koupit. Chteli jsme si neco uvarit k obedu, tak nam doporucila obchodak. Nakoupili jsme suroviny na spagety, vody a nejake ovoce. Vareni bylo nakonec docela hruza - kuchyn je priserne vybavena. Po jidle jsme se zasli vykoupat do hosteloveho bazenu (tak 10 na 3 metry) a na vecer jeste na hodinku k druhe plazi, ktera je podstatne hezci a blize nez prvni. Ted piseme prispevek v internetove kavarne, kterych je tu doopravdy spousta. Jeste planujeme posedet v Moravii, zitra se placneme na tu druhou plaz a vecer nas ceka dlouhy presun do San Cristobalu (cca 12h).

Oaxaca, Mitla

2007-04-17T12:10:00.000-05:00

Po ranu jsme se nasnidali (byla vyborna michana vajicka), pak jsme se opet sbalili, nechali v hostelu v uschovne velky bagly (20PST) a vyrazili smer Mitla. Mitla jsou zriceniny zhuruba 40km vzdalene od Oaxacy. Cestou na autobus jsme objevili veliky supermarket tesne vedle hostelu. Zatim jsme vzdycky vyrazeli na druhou stranu, takze jsme na nej nenarazili. Nakoupili jsme si nejake dobroty k obedu a pokracovali v ceste na autobusove nadrazi 2. tridy. Dosli jsme na rusnou ulici, kde se sunula kolona autobusu s napisy (stejny system jako u mestskych autobusu az na to ze tyto byli mezimestske. Po ctvrthodine pobihani a vyptavani se objevil autobus s napise Mitla. Naskocili jsme. Autobus byl na stejne technicke urovni jako mestske - tlumice mu odesly uz pred lety, takze i po rovnem asfaltu jsme krasne naskakovali. V autobuse jsme byli az na par Spanelu jedini cizinci. Cesta stoji 14PST, takze timto typem autobusu jezdi mistni. Vystoupili jsme v Mitle a po docel adobre znacene, asi kilometr dlouhe ceste jsme dorazili k rozvalinam (vstup 35PST). Areal nebyl tak rozsahly, jak jsme cekali. Navic pres poledne zacalo byt nesnesitelne vedro. Tak jsme si zalezli do jedne brany do chramu a udelali si piknik. Ostani turiste, ani pruvodci se nad nasim chovanim nijak nepohorsovali, takze jsme si uzili bezvadnou hodinku ve stinu, s vybornym Oaxackym syrem, paprikami a chalapeños (papricky v nalevu). Cestou zpatky na autobus jsme si jeste prohledli kreestansky kostel vzstaveny na vrchu male pyramidy a koupili nejaky Mezcal v jednom ze spousty obchudku, ktere nic jineho neprodavali. Akorat jsme dobehli autobus. Byl to otrochu lepsi model, takze jel o dost rychleji. V Oaxace jsme se vratili do hostelu, vysprchovali jsme se. Ted jdeme vybirat nejaky hostel v Puertu Escondinu, kam pojedeme pres noc.

Oaxaca, Monte Alban

2007-04-16T17:54:00.000-05:00

V hostelu Mezkalito jsme se krasne vyspali. Meli jsme pres noc otevreny dvere a v nich vetrak, takze byl krasny vzduch. Rano jsme taky objevili slibovany bazen. Je to sice jen nafukovaci, ale docela veliky. Hostel se zda ve dne jeste hezci nez v noci. Je postaveny na svahu, uprostred ma atrium, na jehoz vrsku je bazen. Je tu krasny klid oproti Amigu v Mexico City. Po snidani jsme se vydali hledat autobus na Monte Alban - zriceniny pyramid, ktere hodlame dneska navstivit. Jeden autobus s napisem Monte Alban jsme si stopli. Po chvili nam mistni vysvetlili, ze nejede k rujnam, ale jen do kolonie. Rikali neco ze od kolonie je to dva kilometry, nebo dve hodiny (podle toho koho jsme se zeptali). Vystoupili jsme na predmesti Oaxacy ve svahu na konecny. Okolo domky chudsich lidi a celkem neporadek, ale vsichni lidi byli prijemni a usmevavi. Po zhruba 4km chuze po silnici do kopce za plneho doprovodu divnych zvuku jsme dosli na dohled od pyramid. Dokonce nas posledni kus cesty svezl ochotny mexikanec. U vstupu 45PST/osoba Michala zkasli jeste za kameru - bud zaplatit, nebo nechat u nich na vratnici - jasna volba zaplatit 35PST, jeste vratny povidal neco o tom, ze by se tam nemeli nosit ochucene vody, ale to uz mu neproslo. Areal ma budovu s vystavenymi artefakty a pak samotny areal s pyramidami. Je na nich videt ze jsou dost opraveny betonem, ale bylo to tam krasny. Turistu malo. Je videt, ze neni sezona. Po pyramidach jsme lezli tak dve hodinky, nafotili spoustu fotek. Zpatky do centra jsme jeli autobusem pro turisty (18PST/os). Ve meste jsme si dali obidek. Opet dobre vypadajici restaurace, jidlo bylo vznikajici. Ja a Michal jsme si dali mistni specialitu Pollo el male (nejsem si uz jisty nazvem) bzlo to kure zalite tmavou palivou omackou (asi s cokoladou a cili). Po obede jsme si jako zakusek dali na ulici koupene kobylky. Jist se da vsechno, ale cely pytlik bych nesned a ty velike uz mi byli vyslovene neprijemne. Cestou jsme jeste koupili barely s voudou, nejake piva a ovoce k veceri. Holky se sli nalozit do bazenu a my vypalit fotky z fotaku na DVD. Uz se tesim do bazenu.
P.S. U bazenu jsme posedeli, popili, pojedli. Ted se trochu nemuzu trefit do klavesnice, ale je mi hezky (litrove lahve piva maji sve kouzlo :-)

Puebla

2007-04-16T00:08:00.000-05:00

Rano po tom jsme si zabalili a nasnidali jsme sli poresit ubytovani na dnesni den v Oaxace, kam mame pres Pueblu namireno. Vyuzili jsme nabidky sprateleneho hostelu a pri odchodu jsme si zaplatili dve noci v hostelu Mezkalito v Oaxace a zaroven dalsi noc v Amigu az se budeme vracet z Yukatanu. Cestou na metro jsme si koupili vody a Lucce kapky do nosu. Metro bylo o trochu plnejsi nez vcera, ale rozhodne to neni tak strasny jak jsme cekali. Nejspis to bude tim, ze je nedele. Na autobusovem nadrazi TAPO jsme si zakoupili jizdenky do Puebly 98PST - o trochu drazsi nez jsme cekali, ale autobus byl opravdu luxusni. Vsechno vpodstate stejne jako v letadle odbaveni zavazadel, kotrola bezpecnostnim ramem, jen bylo vice mista na nohy a luxusnejsi sedadla. V Pueble jsme byli za dve hodinky. Na nadrazi CAPU jsme si nechali zavazadla v uschovne, koupili si na vecer jizdenku do Oaxacy (270PST). Pred nadrazim jsme si chytili autobus (4PST) a vyrazili do centra. V Mexiku je docela zajimavy system autobusove dopravy po mestech. V podstate neexistuji zastavky. Autobus ma na sobe napsanou konecnou stanici a cestou se da kdekoliv zastavit (i na rusne silnici - ostatni za nim pockaji). Zeptate se ridice jestli jede pres to a to, zaplatite jednotnou cenu a az budete chtit tak si vyskocite. Zjistili jsme ze ridic co nas vezl z letiste nebyl az tak vyjmecny. Pravidla se tu nedodrzuji skoro vubec. Vetsinou plati pravidlo vjed tam a kdyz nekdo prekazi tak zatrub. Kupodivu jsme nevideli zadnou nehodu - asi jsou na ten chaos zvykli.
Na zocalu se zrovna konala fiesta - hudba hrala, byla vsude sposta lidi. Puebla se nam vsem zda o hodne hezci nez Mexico City. Takova upravenejsi a mensi. Namesti bylo krasne zarostle stromy. Prohlidli jsme si katedralu, kde se konala mse, parkrat okrouzili namesti a vydali se na obed. Dnes uz zadny McDonald, zkusili jme mistni, ale docela luxusni restauraci. Pro priste si musime zapamatovat, ze pokud si nekdo bude davat vodu (coz ja osobne nechapu) tak si musi rict ze ji chce bez ledu. I kdyz ta restaurace byla moc hezka, tak az tak moc riskovat nehodlame. Jidlo bylo vyborne - alespon to moje. V jidelnim listku meli vyznacino, jak moc je jidlo palive. Ja jsem si dal nejvic, ale nakonec jsme zjistili, ze v tom az takovy rozdil nebyl - jist se dalo vsechno. Cestou zpatky jsme si prosli mistni blesi trh. Od poulicnich prodejcu v Mexico City to byl docela veliky rozdil. Tady prodavali docela hezky veci - sperky, stay desky, knihy ... . Jedine co se v Pueble nevydarilo, ze jsme nezhledli ani jednu sopku. Bylo sice jasno, ale takovej opar, takze smula. Do Oaxacy jsme prijeli pred jedenactou. Na nadrazi jsme si chitili taxik. Za docela dlouhou cestu jsme zaplatili 40PST. V Praze by to bylo vic, i kdyz by jsme nebyli cizinci. Hostel Mezcalino zatim vypada moc hezky. Spime sami v desetiluzaku. Zase bez oken, ale tentokrat s dvermi do vnitrniho dvora, takze se spalo moc hezky. Opet internet a snidane v cene. V letaku bylo napsano, ze je tu i bazen - uvidime.

Mexico City seznameni

2007-04-14T04:21:00.000-05:00

Probuzime se okolo 8 (ja mam docela problem s casovym posunem, takze nespim od 4). Jdeme na snidani, ktera je v cene. Mexicky ridic si s kucharem ze me delaji srandu (asi si mysli, ze me vylekal nocni jizdou). Na recepci zjistujeme, ze prohlidka mesta, ktera byla take v cene se kona dvakrat tydne, ale ne v sobotu. Tak snad priste az tu budeme bydlet pred odjezdem domu. Vyrazime do mesta. Venku je krasne. Pravy opak toho co jsme cekali - smog neni o nic horsi nez v Praze a nedostatek kysliku ve 2 tisicich neni skoro zadnej. Hostel Amigo, ve kterem bydlime je asi tri bloky od Namesti (Zocala). Prohlizime si nejvetsi vlajku na svete, katedralu, pak se propletame ulickami okolo Zocala, kde se prodava uplne cokoliv. Rozhodujeme se ze navstivime Museum Antropologica. Je to docela daleko, ale alespon poznavame i jimy kus mesta nez historicke centrum. Museum je plne pamatek z predkolumbovske ery, ale na nas pada unava, castecne pochodem, castecne tim, ze mame v sobe jeste evropsky cas - je sice po pate, ale citime se jako by bylo po pulnoci. Zpatky v hostelu jsme za chvilku metrem. S jidlem jsme zatim byli opatrni. Davame si neco u McDonalda, od mistnich si kupujeme jen velkou smazenou placku, manga a banany. Docela nas prekvapuje jak je draha voda. Musime zjistit, kde se daji kupovat vetsi kanystry. Jdeme spat totalne utahani okolo osme. Probouzime se ve 4 rano. Ja a Michal jdeme na internet. Pisu na spanelsky klavesnici, pricemz polovina pismenek je uz smazana, takze proto tolik preklepu.

Cesta tam

2007-04-13T03:27:00.000-05:00

13.4. 2:30

Vyrazime autem z Prahy smerem na Brno. Mame male zpozdeni, ale dari se nam ho dohnat, takze auto odevzdavame ve Slapanicich presne podle planu v 5:00. V 6 jiz odjizdime autobusem smer Viden. Ve Vidni na letisti mame docela dost casu, let probiha bez problemu. V Parizi prebihame na letadlo do Mexika. Cestou vystojime dve poradny fronty. Odlitame s hodinovym zpozdenim. Letime pres jizni Irsko okolo Gronska, pak pres Kanadu a USA. Az na Jancu vsichni polovinu letu spime. Pri pristani mame pekny vyhled na osvetlene Mexico City - letime pres nej snad ctvrt hodiny Behem letu vyplnujeme vsechny formulare. Na letisti se diky bohu shledavame se vsemi nasimi zavazadly. Na semaforu nam vsem pada zelena, takze nemusime vybalovat zavazadla. Ve smenarne menime hotovost Za 1USD asi 10.9 PST. Kupujeme telefoni kartu a po nekolika pokusech se Jance povedlo dovolat do hostelu. Slibujou nam, ze nas za 40 min. vyzvednou. Prijzdi clovek z hotelu. Nasedame a zazivame jizdu, ktera je jak vystrizena z Need for speed. Po meste jedeme stovkou, na cervenych jen zpomalujeme. V hostelu je party v plnem proudu. Platime caa 1200PST za dve noci pro 4 osoby. 1PST jsou cca 2Kc. Pokoj je bez oken, ale vse ciste vcetne sprch na patre. Usiname okolo druhe rani Mexickeho casu.

plán cesty

2007-03-05T13:57:00.000-05:00

Přepsal jsem plán cesty. Určitě se před odjezdem dočká mnoha změn a ještě více v Mexiku, ale z něčeho vycházet musíme.

1 - 13.4 - pátek
2:00 - Praha -> Brno - auto
6:00 - Brno -> Vídeň - autobus Student Agency (2:15)
12:30 - Vídeň -> Paříž - 14:35 (2:05 1034km)
16:05 - Paříž -> Mexico City - 9:00 (11:55 9213km)
21:00 - Mexico City

2 - 14.4 - sobota
den - Mexico City
odpoledne - Mexico City -> Puebla (2:10 88PST)
noc - Puebla

3 - 15.4 - neděle
den - Puebla
noc Puebla -> Oxaca (5:00 212PST)

4 - 16.4 - pondělí
den Monte Alabán
noc - Oxaca

5 - 17.4 - úterý
den - St. Matatlán, Mitla
noc - Oxaca -> Puerto Escondido (10:00 230PST)

6 - 18.4 - středa
den - Puerto Escondido
noc - Puerto Escondido

7 - 19.4 - čtvrtek
den - Puerto Escondido
noc - Puerto Escondido

8 - 20.4 - pátek
den - Puerto Escondido
noc - Puerto Escondido -> S. Cristobal (12:00 392PST)

9 - 21.4 - sobota
den - S. Cristobal
noc - S. Cristobal -> Palenque (5:00 116PST)

10 - 22.4 - neděle
den - Palenque

11 - 23.4 - pondělí
den - Palenque vodopády
noc - Palenque -> Campeche (5:20 214PST)

12 - 24.4 úterý
den - Campeche
noc - Campeche

13 - 25.4 - středa
den - Campeche
noc - Campeche

14 - 26.4 - čtvrtek
den - Campeche
noc - Campeche

15 - 27.4 - pátek
den - Campeche -> Merida (3:00 116PST)
noc - Merida

16 - 28.4 - sobota
den - Merida -> Chichen Itza (1:45 80PST)
den - Chichen Itza -> Coba (2:11 46PST)

17 - 29.4 - neděle
den - Coba -> Tulum (1:00 30PST)
noc - Tulum

18 - 30.4 - pondělí
den - Tulum
noc - Tulum

19 - 1.5 - úterý
den - Tulum
noc - Tulum

20 - 2.5 - středa
den - Tulum -> Cancun
den - Cancun -> Mexico City (2:20)
noc - Mexico City

21 - 3.5 - čtvrtek
den - Mexico City
noc - Mexico City

22 - 4.5 - pátek
den - Teotihuacán
noc - Mexico City

23 - 5.5 - sobota
den - Mexico City
23:15 - Mexico City -> Paříž - 16:55 (10:40 9213km)

24 - 6.5 - neděle
19:10 - Paříž -> Vídeň - 21:15
noc - Vídeň

25 - 7.5 - pondělí
den - Vídeň
noc - Vídeň -> Praha

mojito

2007-03-04T16:07:00.000-05:00

Minulý týden jsem mezi ostatními začal šířit paniku, že do odjezdu zbývá pár týdnů a nám toho ještě zbývá spoustu připravit. Dohodli jsme se, že se v sobotu večer sejdeme u Horákových a proberem to. Zjistili jsme, že Student Agency dost nešikovně změnila jízdní řád do Vídně; že letenka z Cancunu do Mexico City je sice levná, ale není jí tak lehký koupit z Čech; že domadělaný mojito je dobrý, ale Lucce se z toho dělaj kruhy okolo hlavy a že panika není rozhodně na místě.
Taky jsem všem udělal přístup na blog, ať si můžou psát svoje vlastní příspěvky.

očkování

2007-03-01T13:00:00.000-05:00

Dnes jsme dostali poslední dávku očkování a s ní i mezinárodní očkovací průkaz.
Potřebovali jsme očkování proti žloutence A a B a proti tyfu. V Mexiku se díkybohu vyskytuje jiná forma malárie než v Asii, takže nám stačí brát jen celkem neškodnej Delagil.

Cena očkování:
Žloutenka A, B
1460Kč 1. dávka
1460Kč 2. dávka
Tyfus
480Kč
Očkovací průkaz
100Kč
Antimalarikum (Delagil)
cca 50Kč

Škoda že se neočkuje proti žaludečním problémům

rozhodnutí

2006-11-11T03:55:00.000-05:00

Dnes jsme se rozhodli. Na jaře 2007 se pojede do Mexika. Ještě jsme chvíli váhali nad Thajskem (tam původně chtěli jet Horákovi) a ještě menší chvíli nad Kubou (tam jsem chtěl jet já). Nakonec jsme se shodli na Mexiku, což byl nápad Lucky. Trochu mě mrzí, že neuvidím komunistický režim zevnitř, ale on Castro možná stejně dalšího půl roku nevydrží.
K rozhodování o tom, kam pojedeme, jsme potřebovali pár podkladů. Takže už máme z knihovny vypůjčen český Lonely Planet 2002, anglický Lonely Planet 1997, pár cestopisů a pročteny internetové deníky podobných lidí, kteří již cestu do Mexika provedli.