Vídeň - konec cesty

Probudili jsme se díky silnému slunci už před osmou. Při snídani jsme hostelu oplatili to, že se musíme odhlásit už v půl desáté a nafutrovali jsme si chleby s marmoškou do zásoby. V cetru jsme měli potíže najít úschovnu zavazadel. Nakonec jsme jednu našli na vlakovém nádraží West (jen 2EUR/24h). Vídeň musí být krásná, ale my jsme jí procházeli téměř v kómatu. Střídavě jsme měli krize, kdy se nám chtělo strašně spát. Po zhruba pětihodinové procházce jsme si poseděli hodinku na autobusové zastávce odkud jezdí Student Agency. Je u místní Bily a hemžilo se to tam bezdomovcema. To je taky jeden rozdíl. V Mexiku jsme téměř neviděli ožralu a už vůbec, že by žebral někdo s lahví v ruce, nebo někdo, kdo by vypadal, že peníze utratí za chlast. Ve Vídni to byl pravý opak. Po krátké cestě do Brna jsme chytili trolejbus k tetě u které jsme si nechali auto - ještě jednou moc děkujem. Cesta domů byla vpohodě. Nechtělo se mi vůbec spát. Možná i proto, že D jednička je nejdelším úsekem souvislých retardérů na světě. Kam se hrabe Mexiko se svými 200m :-) Ještě než jsme dojeli domů, tak nám zavolali z Českých aeroliní, že je můj baťoh už v Praze. Nadšeni jsme si pro něj hned dojeli. Díky bohu a všem, kteří nám pomohli, že vše dobře skončilo.

Cesta domů

Cesta metrem na letiště opět probehla bey jakýchkoliv problémů. Během půl hodinky jsme byli na letišti. Cestou k přepážce přes celou letištní halu jsme potkali obrovskou dogu. Menším mexikáncům by se mohla hrdě koukat do očí. V odbavovací hale nás čekala obrovská fronta. Ono odbavit přes 400 lidí u dvou přepážek chvíli trvá. Ve frontě jsme potkali toho obrovského psa, tentokrát už v boudě. Trochu jsem přesáhl hmotnostní limit - batoh mi ztěžkl na 23 kg, ale nic jsem doplácet nemusel. Chvíli jsme ještě poseděli v hale a utratili poslední drobné za kafe. Tentokrát jsme letěli trochu novějším typem Boingu 747-400, která měla na každém sedadle dotykovou obrazovku, na které si každý člověk mohl pustit film, zahrát si hru nebo se kouknout kde zrovna letíme. Cestu jsme si vysloveně užili. Tentokrát jsme měli na přestup v Paříži dvě hodiny, takže jsme chvíli neměli co dělat. K našemu překvapení jsme do letadla směr Vídeň nenastupovali chobotem, ale odvezl nás k němu autobus. Dalším překvapením bylo, že jsme neletěli z Air France, ale s Austrií. Letušky nám vysvětlili, že společnosti jsou v jedné alianci a že je to normální. Let byl krátký až na to, že jsme spoustu času strávili v zácpě letadel čekajících na start. Ve Vídni nás čekalo nemilé překvapaní, když se na pásu neobjevil můj batoh. S pocitem, že už ho asi nic neuvidím, jsme vyplnili formulář. Zajímavé bylo, že z docela malého letadla (tak pro 100 lidí) se zavazadla ztratila pěti lidem. Hodně jsme spěchali na hostel, takže na delší čekání nebyl čas. V automatu jsme koupili jízdenku na rychlodráhu CAT do centra (9 Eur). Při přestupu na metro jsme potkali pár ožralů a díky zmatenému značení jsme vlezli na jiné nástupiště. Ani jedno se nám v Mexico City nikdy nestalo. Hostel jsme našli celkem rychle. Byl to obrovský panelák s 60 pokoji. Přihlášení trvalo neskutečně dlouho - snad přes půl hodiny. V Mexiku vše proběhlo maximálně do 10 minut. Recepční si ještě řekl za půjčení ručníků, které mi zůstali v baťohu 2,5EUR :-( Pokoj byl ale hezký se sprchou. Taky na hostelu bydleli úplně jiná sorta lidí než v Mexiku. Tady to vypadalo jak na internátě. Samí pochechtávající se puberťáci. Oproti těm zhulencum z Amiga to byl docela skok. I když tento den díky časovému posunu trval jen 17 hodin tak jsme usnuli téměř okamžitě.

Mexico City

Dnes vetsina z nas docela dlouho spala (ja mezitim stacil napsat vcerejsi prispevek :-) Po snidani jsme sbalili, bagly nechaly v zamcene mistnosti (v Amigu zdarma) a vyrazili se kouknout na mrakodrap Torre Latinoamericana (180m vysoky). Prekvapilo nas docela vysoke vstupne (50 PST) Nahore je male museum. Zajimave byly snimky porizene pri zemetreseni v roce 1985. Z vylidky bohuzel nebylo videt moc daleko. Sice vcera vecer trochu sprchlo, ale smog uz byl zase docela silny. Potom jsme se jeste prosli po meste a ted cekame na hostelu a kratime si chvili hrou biliardu. Okolo osme vecer vyrazime metrem na letiste, odkud nam to leti v 11 smer Pariz.

Teotihuacán

Dnes jsme se vydali na asi vubec nejvetsi pyramidy v Mexiku. Rano jsme vyrazili na metro. Jeli jsme asi 12 stanic, 2x jsme prestupovali. Metro mi pripada o hodne lepsi nez je jeho povest. Je celkem ciste a zatim se mi zda i bezpecne. Na kazde stanici jsem si vsiml policisty. Unikatni je tim, ze jezdi po sirokych kolejich po pneumatikach. Ma to sve vyhody je tiche a nedrnca. Oproti Cecham jsou tu samozrejme navic prodejci se vsim moznym, kteri prochazeji vlak a porvavaji (obcas maji pustenou reprobednu na zadech a prodavaji CD za 10PST). Autobus k pyramidam jezdi z terminalu Norte - velikosti se podoba spise nasemu letisti. Od terminalu je to 50km. Vetsinu trasy jsme jeli mestem, rozlezlym i po okolnich svazich. Pyramidy byly opravdu obrovske. Uz jsme se pripravovali na tezky vystup na vrchol pyramidy Slunce, ale nakonec to nebylo tak zle v porovnani s Cobou. Schodiste bylo pomerne siroke a schody pravidelne, takze jsme na vrchol vystoupili necekane lehce. Vyhled me osobne neprisel tak impozantni jako v Cobe - tam pod nami byla dzungle, tady byl zas krasny vyhled na druhou pyramidu - pyramidu Mesice. Skoda jen ze neni pristupny tunel do stredu pyramidy. Jeste jsme navstivili museum v arealu, ve kterem byly nejake ty sosky a model arealu za jeho plne slavy. Od modelu jsme si slibovali trochu vice. Pyramidy byly pry puvodne krasne barevne. Cestou zpatky jsme jeli klasickym americkym autoubusem. Vypapadalo to na soukromeho dopravce, manzelka vybirala jizdne a mala dcerka mu celou dobu sedelal za zady.

Mexico City 2

Dnes jsme si znovu prosli Mexico City. Navsivili jsme vladni palac - sidlo prezidenta. Velmi prijemne bylo, ze se tam neplati vstupne. Odpoledne jsme zajeli koupit neco k snedku do supermarketu. Cestou od trolejbusu jsme meli pocit, ze jsme kazdy vykouril pul krabicky cigeret. Posledne smog nebyl ani citit, ale tentokrat to stalo za to.

Isla Mujares 4

Dopolodne jsme opet sbalili par svych svestek (batohy nam pekne nabobtnaly darkama muslema a jinymy potrebnymi vecmi). V hostelu nam nechali batohy v uschove bez poplatku a my v 11 jsme vyrazili na snorchlovani. Jeli jsme jen my jeden starsi anglicko-iransky par. Lodka nas zavezla k malemu utesu kousek od pristavu. Dali nam ploutve snorchl s maskou, plovaci vestu nejspis proto aby jsme se nepotopili a neloupali jim koral. Kdyz jsme se rozkoukali, tak to opravdu vypadalo jako v obrovskem akvarku. Skoda ze mi nevysly podvodni fotky. Lucce se behem snorchlovani udelalo trochu spatne, nejspis z slane vody a tesne uvazane vesty. Na druhem miste, kde jsme se potapeli uz zustala Lucka s Janou na lodi. Ja jsem do vody primo musel, protoze se mi z houpani lodi udelalo strasne spatne. Ryby byly tentokrat jeste vetsi, ale na vode se houpalo snad 50 lidi se snorchlama. Snorchlovani stalo urcite za to ( 220 PST/os). Skoda ze jsem do toho nesel uz v Tulumu, tam by bylo bylo jeste mene lidi. Nakonec jsme jeste dostali k obedu grilovanou rybu (v cene snorchlovani).
Ja s Luckou jsme se jeste naposledy sli vykoupat na plaz. Po treti jsme jiz upalovali na trajekt smer Cancun. Po vystoupeni se nam udala dobra prihoda pri shaneni taxiku. Porad se nam vnucoval chlapik s vyzazi mafiana, ze za 200 od nej je to urcite nejlevnejsi. Nakonec jsme si chytli projizdejici taxik za 150, ale mafian na chudaka co jsme si ho chytli zacal rvat, co si to dovoluje. Nakonec se dohodli, ze nas mafian odveze taky za 150, na coz jsme rekli ze s nim rozhodne nejedem a sli jsme pesky. Po 50metrech nam zatavil ten taxik, ktery nas nemohl vzit pred mafianem. Zavala na nas z toho vune domova. Alespon ze tady se vi cena dopredu.
Na letisti jsme docela dlouho cekali - byli jsme tam brzo. Kontrola nebyla ani moc prisna. Pronesli jsme do letadla opalovaky a ja i celej kokos ;-) Let byl luxusnejsi, nez jsme cekali. Dokonce jsme dostali neco na zub a k piti. Let trval 2 hodiny zahledli jsme ropne plosiny v Mexickem zalivu a ke konci jsme meli krasny vyhled na nocni Mexico City. Je doopravdy obrovske, leteli jsme pres nej snad vice nez 20 minut. Zezacatku jsme ho videli mezi mraky. Mraky byly bourkove, takze vyhled jeste vylepsovali blesky. Jen pri puruletu mraky to trochu vic houpalo, ale dalo se to vydrzet.
Po pristani jsme se stastne shledali se zavazadly a po zavolani pro nas prijel clovek z Amiga. Bohuzel to byl o dost nudnejsi ridic, takze na cervenou projel jen jednou.
V Amigu jsme dostali i stejny pokoj jako pred 14 dny. Trochu tu mezi tim vymalovali a neco i opravili, ale porad je to tu pekne doupe. U baru ted duni hudba a soutezi radsi ani nechci vedet v cem.

Isla Mujares 3

Dnesek jsme proodpocivali. Krome toho ze jsme si zahrali plazovy volejbal a vecer jsme sel s Luckou podel pobrezi hledat musle jsme nic zvlastniho nedelali. Jen pospavali a lenosili. Zitra nam lenoseni konci. Dopoledne bude snorchlovani a vecer odlet z Cancunu do Mexico City.